Znovu od začátku?

Ahoj všichni!

Situace se má tak, že jsem se před 2ma měsíci rozešel po skoro 3 letech s přítelkyní (oběma nám je 19, letos maturujeme na stejné střední). No, rozešel... Bylo to tak půl na půl po její nevěře přímo na Silvestra. K té došlo tak, že chtěla jít jen se mnou na naši chatu a tam slavit jen ve dvou (tohle jí nasadila do hlavy "kamarádka", která si vymyslela, že takhle s někým někde bude - nakonec to samozřejmě nebyla pravda), to jsem odmítl (chata je daleko, na samotě, přes sníh se tam v zimě nedá dojet a není tam ani televize - po chvíli by ji to nebavilo) a chtěl jít na akci, která se později zrušila a tak jsem navrhl večeři. Tu později odmítla ona s tím, že je nemocná a bude doma. Když jsem jí volal večer, nebrala to a o několik dní později jsem přišel na to, že byla venku se známým, který se o ni zjevně pokoušel už nějakou dobu před tím. Vzhledem k tomu, že to byla nevěra opakovaná (předtím jsem jí vše odpustil - 1 přímo nevěru a později i plánovanou nevěru, kterou jsem odhalil předem i její výkyvy nálad a pauzy ve vztahu), rozešli jsme se, tohle už nemělo cenu a já si dál nechtěl připadat jako idiot.

Ale teď k dotazu samotnému. Tohle byl můj první "velký" vztah, před kterým jsem byl zcela nesebevědomý týpek. Během těch pár let jsem se (alespoň navenek) hodně změnil, začal jsem posilovat a působil jsem vyrovnaně a (aspoň si myslím) i docela atraktivně. Po tomhle ale šlo všechno do háje a já jsem prakticky zpátky tam, kde jsem byl předtím. Můžete mi doporučit nějaké "první kroky", které bych měl udělat, abych byl schopný pozvat ven holku kterou chci i bez "zvláštních okolností" a nevypadal jen jako úplný zoufalec? :-D Moc díky za rady, Martin
P.s.: Články jsem četl a určitě ještě číst budu, ale stejně bych byl rád za nějakou přímou radu ;-)

"Zoufalost" je dána tím, jak moc je o Tebe velký zájem. Když víš, že je, působíš sebevědomě. Do té doby musíš přežít na znalosti, že je to o pravděpodobnosti. Že jednou prostě na rande půjdeš a do té doby, že je normální, že Tě odmítají. Prostě se jenom nesmíš nechat "vynervovat".

Dobré je, když máš ujasněno, že tu holku, nechceš za každou cenu. Pak je Ti totiž jedno, jestli Tě odmítne. A tím se paradoxně snižuje šance na odmítnutí. Ve finále pak můžeš mít okolo sebe několik žen, které Ti budou dávat najevo svůj zájem - budeš je jakoby udržovat v napětí, že už by ses mohl rozhodnout. Ale dosáhnout takového stavu možná ještě chvíli potrvá, když jsi byl schopný odpustit plánovanou nevěru.

Tak jo, rád bych zjistil, kde dělám nějaké chyby, tak sem popíšu svoje další pokusy, ať se zasmějete

Jinak u toho přístupu jo, vím, že teď nechci holku "za každou cenu", došel jsem k tomu, že za to mi nestojí, hezkých holek je v okolí naštěstí dost

A můj první "povztahový" pokus byl samozřejmě úplně mimo - byl jsem nemocný a začla mi psát známá se kterou mám 3 hodiny týdně fyziku (bohužel se zná dost dobře s onou bývalou), psali jsme si tak asi 2 dny a já ji pozval ven (pak byly prázdniny a já ji neměl jak pozvat osobně), ona řekla, že by šla, ale že uvidí, jestli půjde, jestli nebude pryč, že mi dá vědět. Samozřejmě nedala, pak se omlouvala s tím, že na to zapomněla, že měla moc učení, o týden později jsem ji zkusil pozvat ještě jednou a opakovalo se to samé. Sama mi pak začla psát znovu, a když jsem situaci připomenul, hrozně se omlouvala, že je blbá a že měla napsat. Trochu jsem ji v tom nechal podusit, když to napsala asi potřetí, tak jsem odepsal něco jakože "ok, ale příště ať na to pamatuje", na to ona, že jo, že se poučí (s nadsázkou). Je mi jasné, že tohle je zabité, ale můžete odhadnout, kde jsem udělal chybu (jestli chcete další info, řekněte si )?

P.s.: Sebevědomí se mi pomalu vrací, i když mě nejvíc nesestřelil ten samotný rozchod, ale hlavně to, kvůli komu byl. Neříkám, že mám postavu jako Arnie nebo něco tak, ale řekl bych, že tady vypadám opravdu lépe (i když on už je vysokoškolák a lehce vyšší), takže jak jsem ho viděl, zůstal jsem takřka "s hubou dokořán" :-D

Jo a ještě přihodím jeden zážitek, který možná lehce souvisí... Zval jsem na bazén jednu hodně nehezkou holku (šlo mi čistě o plavání, protože sám chodím nerad, známí nemají pravidelně čas a vím, že ona občas chodívá), načež ona se vykrucovala až mi to bylo divné a nakonec se zeptala, jestli to beru opravdu kamarádsky a něco ve smyslu, že by mě nechtěla, že jí přijdu despotický. No vypadal jsem asi takhle
Ona se zná taky dobře s bývalou, myslíte, že je možné, že mě ta pomlouvá? Jinak moc nevím, odkud by na takové názory došla, bavili jsme se jen párkrát, známe se víceméně od vidění, většinou se pouze zdravíme...

Přijdeš jí despotický? Poslouchej, a nezkoušíš taky náhodou nějaké rady jakýchsi odborníků o tom, jak působit sebevědomě, alias jako alfa samec?

Nechci jmenovat, ale Tvůj předchozí příběh je totiž uveden v jedné knížce, které je označovaná jako bestseller. Ačkoliv je snad zdravým rozumem jasné, jak marné a vlastní hodnotu snižující je připomínat se holce, která má tak "vysoký" zájem, že na Tebe zapomene;-), v té knížce byl doporučen přesně ten samý postup, který jsi předvedl.

Katsushiro napsal:Trochu jsem ji v tom nechal podusit, když to napsala asi potřetí, tak jsem odepsal něco jakože "ok, ale příště ať na to pamatuje"

- A Ty divíš, že přijdeš holkám jako despotický? Já být na jejich místě, tak si po takovém chování řeknu, že to nemáš v hlavě v pořádku. Respektive, že jsi zvládnul nuance sociálních vazeb se stejnou grácií jako Sheldon Cooper. Bez urážky, ale s tímhle bys mě na rande "nedostal ani párem volů".

Neřeš, co se píše v tom kterém článku, a raději choď do společnosti s normálními lidmi, kde jsou zadaní. A nesnaž se tam balit holky za každou cenu. Společnost, ve které se pohybuješ, Tě ovlivní. A takhle se dokážeš naučit, co Tě žádný IMHO "svůdník" nikdy nenaučí. Proto jsem taky Teorii zájmu nakonec nepojal jako návod, ale jako analýzu.

Ok, tohle jsem napsal blbě, jasně že jsem ji neříkal nic ve smyslu: "Tak a teď se omluv". Napsal jsem na tu první omluvu něco jako, že: "jo, ale teď už je to stejně jedno". Navíc mi to už tady bylo fuk, je jasné, že pokud udělá tohle 2x, na rande ji nedostanu, ledaže bych ji tam táhl za vlasy

Jo, to s tím sebevědomím jsem četl na spoustě webů/knih, tak se tím snažím řídit alespoň trochu, oproti tomu, jaký jsem byl před pár lety je to přece jen výrazně příjemnější (původně jsem byl naprostý "ukopánek", kterého ve škole šikanovali a dobrý byl tak na sponzorování ostatních svačinama).

Ono těch zadaných zas tolik není, a ti co jsou, jsou na tom jako já - takřka náhodou někoho na miliontý pokus zbalili a to je vše... Já bych se rád dostal dál, tak, abych zapůsobil alespoň třeba na polovinu holek co oslovím, to snad není cíl úplně mimo...

OK, to je smutný. Ale normální holku Ti to nesbalí. Stejně tak, řešit situaci špatně není dobře proto, že ji řešíš. Je třeba ji řešit správně.

Začni s tím, že nebudeš zveličovat. Tohle není slovíčkaření, ale uvádění věcí na pravou míru. Zadaní nikoho na miliontý pokus nesbalili. A dost pochybuju, že to číslo bylo větší než 20, jestli si alespoň trošku plánovali, koho osloví.

Na polovinu holek zapůsobit můžeš. Ale nečekej, že se s Tebou budu chtít být i něco víc, než kamarádky, nebo se s Tebou vyspat.

Prostě se nenech strhnout řečma, že jakýsi guru na tom kdysi býval jako Ty. Co když je to jenom hra na city - marketing?

Jak říkám, choď s normálníma lidma do společnosti, bav se, ale nelov, když se kořist nebude sama nabízet (tj. pomáhat Ti ze svého vysokého zájmu o Tebe). Nech na sebe působit lidi, kteří nepůsobí na ženy despoticky, abys přejal jejich návyky. A až se tak stane, budeš mít po tomhle závažném problému.

Takže dle tebe je prostě veškeré balení jen o tom, že to prostě pořád zkouším stejně jako doteď, budu se tvářit mile a ono to prostě jednou vyjde? Rozhodně nechci rýpat, ale nevidím, kde je potom ona možnost nějakého zlepšení situace mimo toho, že bude člověk uvolněnější, protože pak už ta činnost bude jen rutina... Nebo myslíš, že veškeré návody (viz svadeni.cz atd ), jsou jen marketing a člověk s nimi akorát ztrácí čas?

Předpokládejme, že Ti prozradím trik, díky kterému s Tebou půjde oslovená dívka na rande. Ale co Ti to teď bude platné, když už s Tebou na další rande nepůjde, protože na prvním rande uděláš dojem despoty?

Celkem brzo a zaručeně se dostaneš do situace, na kterou nebudeš znát trik a kdy se projeví Tvoje osobnost. Proto Ti teď neradím žádné triky, ale abys se nejprve zbavil návyků, díky kterým Tě mají za despotu.

Co čekáš od návodů (viz svadeni.cz), že získáš know-how, se kterým "i bezdomovec může trumfnout Rosenberga, když ví jak"? Já bych tak vysoká očekávání neměl...

OK, podíval jsem se, co Ti tam poradili. Ať si přečteš články o sebevědomí a vztazích k matce, a ať si pročteš, jak tomu říkají, "Svůdnickou bibli". Což nejspíš znamená, že si ji budeš muset koupit Doporučuju se s ní nejdřív seznámit v klidu někde v obchodě či knihovně. Protože s čím bych tam souhlasil, na to bych přišel i bez "velkého přemýšlení".

Ohledně vztahu k matce, to ve mě evokuj Freuda. A Freud viděl libido i za autismem a schizofrenií (současné vědecké poznání nesouhlasí s Freudovaými představami, na kterých zakládal svá tvrzení]).

Jo, s tou knížkou mě napadlo přesně totéž, kupovat ji hned rozhodně nebudu...

Čekám, že bych se mohl stát někým, kdo je v kolektivu dost vidět, kdo nemá problém pozvat někam holku, kterou předtím třeba nikdy neviděl aniž by si připadal divně a někým, s kým alespoň některé ty holky ven půjdou, aniž by ho braly jen jako kamaráda

Takže zatím radíš jen změnu chování, abych nepůsobil "arogantně"? Myslím, že to nebude problém, obávám se jen toho, že pak budu opět jako dřív, tj. týpek, který může vypadat jakžtakž, ale v kolektivu si ho nikdo nevšimne a před holkou nevypadá jako partner, ale jako mladší brácha...

Jo, s matkou jsem to pochopil tak, že bych se měl pokusit osamostatnit, což přijde od podzimu, kdy půjdu na vysokou

Jj, na vysoké budeš mít dobrou příležitost. A pozor, to jsi nepochopil z toho, co Ti řekli - ale na co jsi přišel sám. A to je zatraceně velký rozdíl

Změna chování, abys nepůsobil arogantně/despoticky, je třeba. Ale není to zase do opačného extrému, kdy si Tě v kolektivu nikdo nevšimne a budeš pro ni max. jako mladší brácha. Chce to hlídat si střed - nebýt ani arogantní, ani ušlápnutý. Prostě vyrovnaný střed.

Takže hodně štěstí

Tak to díky

Ok, já to zkusím spravit, průběžně sem dycky hodím svoje "zážitky", ať to můžeš analyzovat

Jinak jsem si začal psát s holkou, se kterou jsem se seznámil v létě ( a která mi tehdy nabízela sex a já pod vidinou funkčního vztahu jsem to odmítl :-D ) a ta zmínila, že teď má sice přítele a bude mu věrná, ale že by šla ráda ven jakmile bude čas a že až budu v Ostravě, bude mě navštěvovat (je tam taky na škole). A uzavřela to tím, že vypadám dobře a že mám pěknou svalnatou postavu, takže alespoň nějaký úspěch

Tak jsem si řekl, že bych mohl zkoušet alespoň lehce nějaké oslovení na ulici (kolik je hodin, kde co je atd..) ať se zbavím trémy a můžu balit i holky, se kterými se vidím poprvé (vím, že jsi psal, že to není ideální a že ta tréma tam bude i pak, když mi o nějakou fakt půjde, ale aspoň něco..).

Napadá mě ale, co říct holce, kterou znám od vidění (konkrétně škola, práce), ale jinak jsem se s ní nebavil? Takhle v budově se na čas asi ptát nebudu a hlavně, tam to chce nějaké téma na hovor, ne jen překonat strach z oslovení... A na svadeni.cz už jsem se kdysi ptal, ale tuším, že právě na to mi poradili tu knížku

P.s.: Jinak máš ohledně té komerce asi pravdu, známý mi říkal o kurzech balení a když jsem na to koukal na net, je to všechno na jedno brdo, prakticky nic konkrétního ti tam nezaručí, ani to moc netvrdí (" Naučíme vás jak se naladit se ženami na stejnou vlnu"), nejvíc mě dostaly stránky od Baránka, který má jako praxi místo balení v terénu cvičení s herečkami

Katsushiro napsal:Tak jsem si řekl, že bych mohl zkoušet alespoň lehce nějaké oslovení na ulici (kolik je hodin, kde co je atd..) ať se zbavím trémy a můžu balit i holky, se kterými se vidím poprvé (vím, že jsi psal, že to není ideální a že ta tréma tam bude i pak, když mi o nějakou fakt půjde, ale aspoň něco..).

Já tedy nevím, ale proč se chceš holek ptát, kolik je hodin? Předpokládám, že je to „dobrá“ rada ze svadeni.cz nebo socialdynamics a podobných, jak se zbavit trémy. Takové to: „Ptejte se kolik je hodin, oslovujte listonošky, důchodkyně a klidně i pejskaře .... děsně vám to dodá sebevědomí.“. Až se to naučíš, budeš naprostý mistr v ptaní se na hodiny - něco mi ale říká, že to není zrovna tvůj cíl. Bohužel ti to těžko pomůže při oslovování holek na ulici, když ti o něco půjde. To není ani hra na stejným hřišti, není to ani stejná liga, je to úplně jinej sport. :-)

Budeš znovu nervózní, pokud budeš oslovovat holky za účelem seznámení se. Mě se to třeba nepodařilo odbourat nikdy a vůbec to nevadilo! Buď se jí líbíš a pak ti s rozhovorem pomůže (ony se vlastně balí samy, když o tom teď tak přemýšlím ), nebo ne a pak je úplně jedno, co předvedeš.

Nebylo by tedy lepší přeskočit tu pasáž „Slečno, kolikátého dneska je?“ a zkoušet rovnou něco neotřelého, co jí vyrazí dech, např. „Ahoj“?

Katsushiro napsal:Napadá mě ale, co říct holce, kterou znám od vidění (konkrétně škola, práce), ale jinak jsem se s ní nebavil? Takhle v budově se na čas asi ptát nebudu a hlavně, tam to chce nějaké téma na hovor, ne jen překonat strach z oslovení...

Co třeba: „Ahoj, minulý týden jsem tě tu neviděl (o víkendu se mi zdálo, že jsem tě zahlédl), byla jsi lyžovat?“. Když bude překvapená a odpoví jedním slovem, můžeš k tomu přihodit, že jsi byl, bylo to skvělé, perfektně upravená sjezdovka, skoro prázdný svah, sluníčko, poslední víkend, ale nejlepší lyžování za celou zimu. Nebo cokoliv. Stojí někde ve frontě? No tak co třeba říct „Ještě, že je tady teplo a neprší sem.“. Při tom jí dokonce ani nemusíš oslovovat, na to se „chytne“ sama. Až ti dojdou témata, tak si řekni o číslo, rozluč se, čelem vzad a odchod (pokud to tedy jde). Nebo jí rovnou vyklop, že ti přijde fajn, je usměvavá a tak se s ní chceš seznámit. Zní to bláznivě, ale funguje to. Buď se nějaké téma samo naskytne, nebo, než něco krkolomně vymýšlet, nic nehraj a prostě jí to řekni rovnou. Stejně jí bude po půl minutě naprosto jasné, proč jí oslovuješ.

Odpadne tím fáze, jak přejít na osobní témata a žádost o číslo po otázce na výběr krbů :-) (nekecám, fakt tohle je jedna z rad na těch zmíněných fórech). Úplně totiž vidím ten rozhovor: „Dobrý den, neřekla by jste mi, kolik je hodin?“ „X:XX“. „Děkuji a dáte mi na sebe číslo, kdybych zase neměl hodinky a potřeboval to zjistit?“

Anderson má pravdu i zkušenost, viz článek Přílíš plaší na oslovení ženy?. Ještě jsem ho teď aktualizoval, kdyžtak se konkrétně k němu ptej i tam.

Konkrétní příhoda: byl jsem na společenské akci, a bavil jsem se. Pár dnů na to jsem potkal jednu slečnu, která tam taky byla. A jednak se už bylo o čem bavit, a jednak jí bylo jasné, že jsem tam nebyl sám. Takhle se demonstruje sociální hodnota - a né nějakým tak profi-odzkoušeným návodem, že Ti raději ani nechtějí zaručit konkrétní výsledky při jeho použití

To Anderson: Díky za rady, vzhledem k tomu, že jsem s ní ještě nemluvil, nezkoušel bych něco jako povídání o lyžích, víc se mi líbí ten "direct", jen myslím, že tam je zcela zásadní počáteční sympatie, tj. vzhled+sebevědomí a mám obavy, že to teď zcela postrádám Vzhled upravím celkem lehce, můžu si hodit třeba novou košili, nechat ostříhat vlasy atd a snad to bude jakžtakž, ale u sebevědomí to je v háji, od toho rozchodu si připadám přitažlivý asi jako bych měl lepru

to SomeoneCZ: Ok, zeptám se i tam, jakmile mě zas něco napadne
Jinak, na akci jsem nemíval problém někoho oslovit (asi i kvůli alkoholu :-) ), ale většina akcí, kam chodím, jsou oslavy atd. jen v kruhu dlouhodobých známých, kde se "noví" lidé prakticky nevyskytují. Do klubů chodím taky minimálně a poslední dobou vůbec (popravdě, diskotéky jako takové mě nebaví a do klubů bych chodil, kdybych se uměl alespoň normálně bavit s kteroukoliv, jinak mi to připadá jako ztracený čas - blbá hudba, drahé vstupné + drinky... ), takže pro mě zbývá ulice a škola, příští rok pak vysoká a firma + přes léto bazén

P.s.: Vím, že to vypadá, jako bych pořád vyhledával problémy, ale fakt mi to tak připadá

Slušně vypadajícím oblečením a vzhledem rozhodně nic nezkazíš. Se sebevědomím se musíš poprat, chce to prostě zkoušet a nebát se. Nikdy se mi nestalo, že by mě po directu, pro výstrahu ostatním, zastřelili :-), nebo že by mě nějakým tvrdým způsobem odpálkovala. Nemáš co ztratit, to je důležitý si uvědomit. Maximálně mi bylo sděleno, že někoho má. V tom případě jsem neplýtval časem nás obou, usmál jsem se, popřál jsem pěkný den a odešel jsem „středem“. Vždycky jsem pouze litoval, že jsem nějakou neoslovil a nezkusil to, ne že jsem neuspěl - to se prostě stane. Prohra není neuspět, ale vůbec se o nic nepokusit. ;-)

Podle mě je zcela zásadní úsměv. Už jak k ní přicházíš, tak se musíš usmívat a být (nebo tak alespoň působit) uvolněný. Schválně se kolem sebe podívej, kolik lidí se běžně usmívá. ;-) Už tím, že se budeš usmívat, na sebe můžeš upoutat pozornost a přitom jsi zatím vůbec nic neudělal. :-) Stačilo si jen říct „Jsem v klidu, v pohodě, mám dobrou náladu a mám úspěšný den“. :-)

Jinak kluby a diskotéky taky nemusím, měl jsem raději ulici a poměrně dobré jsou i obchody - ve frontě už stojí a evidentně mají spoustu času :-), ale dají se zastavit i v uličce ..... Taky se dá použít obsah jejího košíku ke vtipnému zahájení rozhovoru.

Tak jo, snad to vyjde Mimochodem, co vlastně chceš při tom directu? Jako: "Ahoj, ty vypadáš sympaticky, dáš mi číslo?" nebo ji zvát přímo na schůzku?

Katsushiro napsal:Tak jo, snad to vyjde Mimochodem, co vlastně chceš při tom directu? Jako: "Ahoj, ty vypadáš sympaticky, dáš mi číslo?" nebo ji zvát přímo na schůzku?

Skoro tak. :-) Zastavil jsem jí, řekl „Ahoj“, dal jí chviličku na vzpamatování (věřím, že to pro ní může být celkem šok ) a pak něco jako „musím se přiznat, dneska jsi nejusměvavější (cokoliv nej, kromě nejhezčí, to mi přijde laciný a mimo to, ona ví, jak vypadá) holka, kterou jsem potkal a tak jsem se s tebou musel/chtěl seznámit.“ Tady nejspíš přijde nějaká její reakce, pravděpodobně to bude smích (což by mohlo souviset s úlevou, že jí nejdeš přepadnout a taky bude celkem potěšená, že je o ní zájem - alespoň si to tak vysvětluji). Buď nějak zareaguje, nebo je na čase začít „výslech“. Svícení do obličeje a řev „die name“ a „die adresse“ jsem si nechával až na doma , ale pokud mě vůbec nic situačního nenapadlo, čím bych navázal, jde pravděpodobně odněkud někam - zkusím odhadnout, co z toho je práce/škola a na to se zeptám (kam/odkud jde). Asi se bude ptát na to samé, což by bylo fajn, protože si nemá připadat, jako že s ní vyplňuješ dotazník. :-)

Svoji odpověď např. na školu/zaměstnání/cokoliv můžeš pojmout jako „Hádej kdo jsem“. Je u toho sranda, když jí šikovně povedeš, tak to za chvilku uhodne (pokud možno dřív, než jí to přestane bavit ) a pořád se motáte kolem jednoho tématu, takže nemusíš vymýšlet další nebo jí cpát do hlavy nějaké „rutiny“. Mimo to, je to ona, kdo tě v tu chvíli zahrnuje otázkami. :-) Až se mi zdálo, že by nastalo trapné ticho, tak jsem řekl, že musím běžet a ať mi dá číslo. Tohle má SomeoneCZ skvěle popsané, stejně, jako jak s ním naložit - rozhodně doporučuji si to přečíst.

Hlavně ať to vypadá přirozeně a nenásilně - příliš moc otázek, kdy odpovídá jednoslovně je špatné a může to taky značit, že nemá zájem ti cokoliv říkat nebo se o tobě něco dozvědět. To bych nebral jako tragédii, na světě je holek celkem dost a ta další už zájem mít třeba bude. Mimo to, co s holkou, se kterou si nemáš co říct a která se s tebou nechce bavit. :-)

Universální postup asi neexistuje, vždy je lepší, aby ten rozhovor nenásilně plynul, než používat nějaké naučené schéma a do toho se snažit trefovat. Také pozor na příliš složité formulace, které se někde radí (jako že svoji otázku zaobalíš nějakým složitým okecáním). V praxi to vypadá neuvěřitelně škrobeně a nepřirozeně a ještě jsem se do toho v půlce případů zamotal. Nebrat, složitější neznamená lepší.

Většinou stačila jedna, dvě otázky a pak už se v tom rozhovoru dalo najít něco zajímavého, kde pokračovat. Když jsem nevěděl jak dál, řekl jsem si o číslo a odchod. Nerad bych zaměňoval příčinu a následek, ale pokud jsem jí musel do rozhovoru „nutit“ a aktivně ho nepodporovala, na rande následně nešla (i když dala číslo). Což může znamenat buď: špatný rozhovor => nebude žádné rande, nebo nemá o tebe vysoký zájem => špatný rozhovor. To už si musíš posoudit sám, na kolik jsou moje rady použitelné. ;-)

Na jméno jsem se na začátek rozhovoru neptal. 1. Je to jednoslovná odpověď s minimální šancí nějak pokračovat. 2. Je to otázka a ty nechceš aby si připadala jako u výslechu. 3. Existuje nenulová šance, že se zeptá v průběhu rozhovoru ona tebe, což už signalizuje jistý zájem, případně při tom prozradí i to svoje. Jméno z ní klidně dostaneš až před/po čísle, není to svatý grál, se kterým se musí začít. Mimo to, přiznejme si, je úplně fuk, jak se jmenuje a jaké je znamení, kvůli tomu jsi si jí nevybral. :-)

Pokud budeš mít nějakou otázku, klidně sem s ní, ale předem upozorňuji, že taky můžu poradit naprostou blbost, protože u těchto konkrétních rad neumím určit, zda jsou dobré nebo ne. To, že jsem to používal a na konci rozhovoru jsem dostal číslo neznamená, že jsem vše udělal dobře. Taky můžu poradit blbost a jen jsem měl kliku, že její úvodní zájem byl dostatečně vysoko a krátký rozhovor mi neumožnil snížit ho pod nulu. :-)

Katsushiro napsal:......dáš mi číslo?" nebo ji zvát přímo na schůzku?

Vždycky chci číslo (ne mail, ne ICQ, ne PO Box) a nikdy nezvu na rande okamžitě. Jsi úspěšný, máš spoustu kamarádů a program naplněný minimálně na 3 dny dopředu. Jak by se mohlo stát, že máš najednou hodinu čas někde sedět a klábosit? Co by jsi dělal místo toho, nudil se doma? :-) Ty pauzy mezi číslem, zatelefonováním a randem tam nejsou proto, že by SomeoneCZ rád protahoval seznámení. ;-)

Wow, to byla vyčerpávající odpověď :-D Moc díky ;-)

A už nám začalo jaro, tak nahodím lehké oblečení a zkusím jich pár oslovit, alespoň pro trénink :-D

Jinak, dneska mě napadlo, že dalším důvodem posledních asi 2 neúspěchů může být i to, že jsem pořád nevyrovnaný s tím rozchodem a jde to na mně vidět. Myslel jsem, že to tak není, ale když jsem dneska slyšel (mám s ex 3 hodiny týdně společné), jak líčí kamarádce jak byla pařit o víkendu s jinou kamarádkou a jejíma známýma (bez přítele :-D ), celkem mi to zkazilo náladu, až jsem byl sám překvapený :-D Tak si říkám, že pokud se takhle cítím já (i když jen občas), nejspíš to ze mě cítí i to okolí... Ona sama tomu mimochodem taky nepřispěje, když se mě občas snaží kontaktovat (čemuž se dost divím, po opakované nevěře by mi bylo trapné říct cokoliv jiného než omluvu :-D - viz úplně první příspěvek kde jsem to popsal), tak myslím, že čeká, že udělám to co předtím, tj. že se s ní zas budu hodně bavit a ona mi pak za týden řekne, že to ještě zkusíme, že to byla blbost :-D

P.s.: Tak jsem přišel na to, že poslední dobou dělám dojem na okolí, bohužel jen na chlapy :-D Včera mě zastavil jeden známý s dotazem, jak často teď posiluju, že on by rád zase začal, aby se aspoň přiblížil svalům jaké mám já (to si nevymýšlím, tohle mi fakt řekl :-D) a dneska mě informovali jiní známí, že vyplňovali dotazník, či co a byl jsem zmíněn jako největší macho :-D Tak jsem to vystupování asi nějak špatně zaměřil,či co :-D

Tak jsem přišel na to, že 2 vytipované objekty už mají přítele, tak musím hledat jinde

A chtě bych se zeptat - má smysl ozývat se po maturitě (teď je málo času a ještě pořád se cítím dost "rozhozený") holkám, které maturují taky letos? Situace taková, že se s nimi zdravím a za celou dobu jsem se s nimi bavil asi 2x, většinou čistě praktické věci (v kolik se jede do divadla atd.), takže se známe jen minimálně. Nechtěl bych je zvát teď, protože se s ex znají taky a nepochybuju o tom, že ta by jim to "rozmluvila"

A dá se v takové situaci jako pozvání napsat na fb? S jednou potkávám fakt minimálně, takže je to asi jediná možnost jak ji kontaktovat kdy chci

...má smysl ozývat se po maturitě?

Mno... že by nemělo? (...ještě pořád se cítím dost "rozhozený")

Katsushiro, vidím, že se snažíš balit ženy a tím to "natvrdo" překonat. Nese to výsledky, nebo máš pořád absťák?

Jak to myslíš? Doufal jsem, že za 2 měsíce už na tom budu zase líp a ani to u nich nezkusit mi přijde jako celkem škoda...

Zatím jsem se k nějakému "pravidelnému" balení neodhodlal a jediné výsledky, které to nese jsou ty, že na okolí působím zase "v pohodě", taky díky tomu, že jsem se začal aktivně učit a posilovat jako nikdy + plánuju udělat webový projekt, natočit sérii dokumentů o rybaření atd... Fakt ovšem je, že to všechno dělám jen, abych neměl tolik volného času a aspoň chvíli na to nemyslel...

Nejvíc mi vadí to, že si sám před sebou připadám jako idiot. Ona mi byla nevěrná, takže ten rozchod byl defacto jediné řešení. Dál jsme letos byli s týmem 3. v republice na podnikatelské soutěži, půjduna výšku jakou jsem chtěl, díky posilování i vypadám výrazně líp než kdykoliv předtím, ale nějak z toho vůbec nemám radost, přijde mi to všechno, že je to úplně mimo a dál si připadám těžce k ničemu a nepřitažlivý

Byl jsi jí schopný odpustit plánovanou nevěru. Řečeny pohledem interny, Tvá produkce endogenních opiodů byla příliš vysoká na to, aby ses za dva měsíce cítil v pohodě.

Důležité je, že se k ní nechceš vrátit zpět, a že Tě okolí začíná vnímat lépe - a okolí jsou i slečny.

Dokud ses nevyrovnal s předchozím vztahem, byl bych opatrný. Sám jsi na začátku psal, že Tě slečny vnímají jako despotu - tj. co když tenkrát Tvé reakce podvědomě ovlivnila špatná vzpomínka na bývalou? Protože jestli ovlivnila, nemělo by smysl budovat si špatnou pověst u dalších slečen.

Takže otázkou je, proč chceš balit? A zkus si na to odpovědět naprosto upřímně.

Ohledně toho despoty, určitě jsem nereagoval ideálně, ale přece jen, bavili jsme se prvotně o bazénu, takže myslím, že tam to byla fakt aktivita od ex :-D Jinak je to už přece jen lepší než předtím a doufám, že po maturitě to bude lepší natolik, aby to na mně aspoň nebylo vidět :-D

Balit bych chtěl proto, že si připadám jako vůl, zatímco o ni je zájem a někoho má, tak já jsem zůstal out a bez nikoho, tak bych chtěl alespoň nasbírat nějaké "zkušenosti". No a samozřejmě, mít stálou přítelkyni je prostě lepší, člověk má pořád program, okolí ho vnímá líp a ví, že ho má někdo rád...