Společné bydlení - zabiják vztahu ?

Přátelé, skutečně by mě zajímal váš názor na nadepsanou problematiku, vlastní a klidně i zprostředkované zkušenosti, nějaké tipy, prostě cokoliv použitelného

Můj postoj ke společnému bydlení je dost negativní. Nepochybně zčásti vinou toho, jak všude možně čtu "super vztah do doby, než jsme spolu začli bydlet, pak to šlo do kopru". Žádné osobní zkušenosti s tím nemám, ovšem dost jsem si zvyknul na velice pohodlnou samotu bydlení sólo. Zhola nic mi nechybí, když chci být sám, nikdo mě neruší, když chci mezi lidi, vyrazím do společnosti. Mám-li vztah, přespím tu já u dívky, tu ona u mě, prostě žádné násilí, žádná podmíněná závislost a koneckonců - dva odlišné obytné prostory znamenají i rozmanitější prostředí k sexuálním hrátkám A ať dumám, jak dumám, nedokážu vymyslet nic, co by v tomto kontextu hovořilo pro společné bydlení. Děti prominou, zatím je nechám stranou (ne každá po nich nutně touží).

Na druhou stranu, asi každá (či minimálně velká většina) s vyhovující povahou, která se angažuje v dlouhodobém vztahu, po společném bydlení touží a dříve či později to dá najevo. Takže se nabízí otázka, jestli např. odmítáním bydlení na společné adrese nesnižuji její zájem o vztah. Na druhou stranu - pokud se dva lidé vidí (skoro) každý den, každý měsíc, přestanou si být "vzácní" a tak se podle mého čistě na základě snadné dostupnosti zájem, tentokrát ovšem spíše ten osobní, může snížit taky. A teď babo raď...

Jestliže je slečna v LTR SLS, což v mých očích být zákonitě musí, společnému bydlení bych se po nějaké době nebránil.
Mimochodem, záleží, jakou Vám "plánuješ budoucnost", jestli ji vidíš, jako "osudovou" tak dřív nebo později spolu bydlet stejně budete.
Jestli je to jen přechodný vztah, což si nemyslím, tak to nemá smysl.

Společné bydlení poskytuje mnoho příležitostí k testování, které neni za jiných podmínek možné. (např. vztah na dálku kdy se vidíte jen o víkendech). Tady se už nelze dlouhodobě přetvařovat a řekl bych, že tak pul až rok společného bydlení stačí k tomu abys poznal jestli tvoje vyvolená je SLS.
Mám kamaráda který ambulantně chodil s dívkou 3 roky a byla to velká láska. Půl roku společného bydlení a rozešli se.
Osobní zkušenost je 2roky ambulantně a poté 3roky společne jako manželé. (z toho 1rok už to bylo jen oddalování rozvodu).
Momentálně jsem ve stavu který si popsal jako "velice pohodlná samota" a jsem štastný. Zároven tu ale hrozí, že čím déle bude člověk žít sám, tim hůř si bude zvykat na společné bydlení at už je to s kýmkoli.
Je jedno jestli ste si "vzácní" nebo ne pokud udržíš zájem v kladných číslech bude s tebou ikdyž tě uvidí každý den.

Wipe napsal:Zároven tu ale hrozí, že čím déle bude člověk žít sám, tim hůř si bude zvykat na společné bydlení at už je to s kýmkoli.

Přesně. Společné bydlení je výzva a já jí volím už jenom proto, že je to těžší volba - prostě jiná liga.

Každodenní, nebo téměř každodenní komunikace s LTR mi hodně dává právě z důvodu, že ode mne mnoho vyžaduje.

Wipe napsal:Společné bydlení poskytuje mnoho příležitostí k testování, které neni za jiných podmínek možné.

Je to tak.

Spolecne bydleni zabijak vztahu?
pro me ne, protoze chci s ni sdilet spolecnou domacnost (kvuli detem je to nezbytne) a lze tak zjistit jestli spolu vydrzite, respektive jestli tam nejsou problemy tak zasadniho charakteru, ze NEXT.

Wipe napsal:Mám kamaráda který ambulantně chodil s dívkou 3 roky a byla to velká láska. Půl roku společného bydlení a rozešli se.

Kamarad udelal chybu, ze si ji netestoval drive - viz vyber SLS podle TZ.

Nikdy by som nesiel do manzelstva bez minimalne rocneho spolocneho byvania [radsej 2-3]. Takze zalezi, co od toho vztahu ocakavas.
Ak to ma byt casom "dokial nas smrt nerozdeli", tak je to nutnost.

O společném bydlení a dětech nevyjednává ani SlS s +PIL. Maximálně dostanete odklad. V okamžiku, kdy bude chtít alespoň jedno z toho a dojde k závěru, že s konkrétním mužem se jí toho nedostane, začal konec vztahu. Je to stejné, jako jsem to popsal v článku Vztah na dálku

Pořád asi úplně nechápu, proč je společné bydlení nutné. Jistě, je to "společenská konvence", chlapi a ženský spolu obvykle bydlívají...a dál ? Každý den spát vedle sebe, častěji se milovat, společně nakupovat - jsou ještě nějaké další výhody ? K čemu testování v podmínkách domácnosti, když s ní společnou domácnost mít nechci ? Nejde o přetvařování, ale o míru kompromisu, do jaké míry jsou oba schopní se přizpůsobit - co když já vstávám do práce v 6 a ona až v 8, pokaždé jí vzbudím a už nezabere; co když já si rád zpívám nahlas a jí to vadí; rád koukám v TV na fotbal, jí to vadí a v 1+1 nemá kam "zdrhnout"; ona poslouchá nahlas operu, kterou nesnáším, někdy dorazím z hospody domů až v ranních hodinách a opravdu nepotřebuju, aby byla u toho...těch věcí by šlo vyjmenovat asi milión. Jsou samozřejmě záležitosti, kde je nalezení kompromisu poměrně snadné, ale co ty složitější ? Co když se pak, abych jí "nevadil" začnu vzdávat i věcí, které mám opravdu rád a které ke mě patří...což je samozřejmě cesta do záhuby. A samozřejmě ona se naopak taky může v lecčems "přemáhat", pro "společné dobro", ale v hloubi duše jí to začne užírat. Oč snažší je naladit se na společnou vlnu, když vím, že budeme spolu (klidně třeba 14 dnů v kuse)...a pak se zase vrátit do svého vlastního stereotypu. Kde je nějaký důvod k poklesu zájmu ?

Co mě ale zaujalo, poslední Someonova reakce - ta by celkem jasně říkala, že i když jsem gentleman a chovám se jinak správně, tak můžu její zájem poslat pod nulu klidně jen jednou jedinou větou "Dítě nechci" nebo "Nechci s tebou bydlet". To mi připadá dost přitažené za vlasy. Vlastně by to mohlo znamenat, že jakýkoliv rozdílný názor v něčem, co považuje ona za podstatné, znamená vyhlídku na konec vztahu. V TZ se o tomhle nepíše

V TZ7 jsem to zredukoval do nadpisu "Máte společné cíle a názory". Tohle mi přišlo jako samozřejmé, tak jsem to ani nerozepisoval.

Děti a společená domácnost není "jakýkoliv rozdílný názor v něčem".

Nepsal jsem jedinou větou, nýbrž "jakmile dojde k závěru, že...". Mezi tím je rozdíl - proto zmínka o odkladu.

Čím má člověk větší zájem, tím více chce být s tím druhým. Tohle není společenská konvence. Buď realista, jednou vyroste, pak jí bude 23+ a když stále nebudeš chtít společnou domácnost, Tvé přání Ti splní, protože ona ji chtít bude. Jestli tu jsou zásadní problémy, kvůli kterým by společné bydlení nevyšlo, tak to stejně skončí, i když se jim pokusíš vyhnout odmítáním společného bydlení - buď kvůli nim, nebo kvůli zásadně rozdílnému názoru na to, co od vašeho vztahu čekáte.

TZ7 napsal:Dokážete si ji představit, jak by se postarala o vaši společnou domácnost?

Ahoj, já myslím že společné bydlení je fajn. Teprv se s přítelem chystáme ale nějak se toho nebojím. Právě naopak. Kvůli práce si vidíme málo, tak se aspoň uvidíme ráno a večer a těším se na to. Problém, který s přítelem právě řešíme je spíš dispozice bytu. Jelikož v nějaké garsonce není moc prostor na to, aby byl nějakou dobu každý sám.. třeba když se neshodneme nebo tak. Zkrátka ať máme kde trucovat:D Zítra jdeme na prohlídku tohohle bytu / tak uvidíme jak to dopadne. Vy jste třeba šli poprvé do jakého bytu? Podle mě je to taky celkem důležité, jak se v tom bytě cítíte..