Oslovení protijdoucí

S pouličním oslovováním neznámé ženy jsem celkem začátečník. Vždycky mi stačil club, okruh přátel, škola atd..

Před týdem jsem zkusil tohle:
Jdu a naproti mě slečna, říkám Ahoj, sebevědomě s úsměvem, tím stylem jako bych ji znal.. s úsměvem odpověděla. Šel jsem dál a ignoroval ji.. po třech krocích za ní jsem se otočil a ona už byla otočená a koukala na mě (kdyby nebyla řekl bych Počkej)
já: kam razíš?
ona: my se známe?
já: Ne. jak se jmenuješ?
ona: (směje se) Růžena a ty?
já: Jigsaw. Hele Růženo, (kouknu na hodinky) pospíchám. Co takhle dát mi číslo?
ona: tak jo...

Volám po 6 dnech a volané číslo neexistuje! Buď mi to nadiktovala schválně špatně, ale vzhledem k tomu jak se chovala si to nemyslím, nebo jsem se spletl já. Příště ji hned prozvoním, pro jistotu a aby taky věděla kdo volá. Ale jinak se mi to zdá celkem OK. Takže bych to tak chtěl takhle dělat minimálně jednou denně. Má to nějaký mouchy? Co si o tom myslíte?

Díky

Zkus si s ní trochu popovídat, ať má větší motivaci dát Ti své skutečné telefonní číslo.

První výslechová otázka znamená game over. Položil si hned dvě.

Tohle už nedělám . Častá otázka - "Co říct?". V tz jsem konkrétní příklady nenašel. Tak na to jdu cestou pokus - omyl. Někdy to jde samo, když "chytnu slinu", nebo když jsou k tomu dobré podmínky, okolnosti atd., ale když ne, tak mě prostě nic nenapadne, aniž bych nevypadal jako podivín. Zvlášť když je hodně atraktivní (bohužel jsem celkem náročný). Nějakou svoji dokonalou, univerzální rutinu jsem ještě nenašel ani nevymyslel. Snažím se vymýšlet scénáře, aby to vypadalo spontánně..

Jak tu již bylo spoustukrát řečeno, nezáleží ani tolik na tom co, ale jak to řekneš.

Určitě záleží na tom, jak to řekneš. Ale že "nezáleží ani tolik na tom co, ale jak to řekneš" - tak to viz mýtus č. 15.