Morálka a sebeovládání

Zdravím všechny,

trocha k úvodu:
včera jsem byl na rande s jednou holkou (krásná 30ka), já 25. Potkal jsem jí před nějakou dobou v jednom baru, kde jsme si celkem dobře popovídali a tak jsem si vzal číslo. Nicméně od té doby se mi její chování nelíbilo (teď nehraje roli proč). I přesto jsem jí dal ještě šanci se projevit a šel s ní včera na rande - tam svojí povahu opět potvrdila. Celou dobu jsem si říkal, že to s ní zkusím nějak vydržet i když vím, že o ní zájem nemám. Když už nic jiného tak nasbírané zkušenosti se vždycky hodí.

a teď k problému:
celé rande jsem jí nedával najevo zájem (proč asi:-) ale na ní bylo vidět že zájem má a že v průběhu rande se zvyšuje (celkem často vídaný efekt - když se o ni nesnažíte tak její zájem stoupá víc než když vám o ní jde a snažíte se). Na konci, když už jsme odcházeli jsem jí šel doprovodit k bytu. Při loučení začala zkoumat můj zájem o ní a poté mě políbila - déle, než by bývalo bylo vhodné (alespoň pro mě v té situaci:-D). A teď nastal zlom: i když jsem o ní zájem neměl a chtěl jsem odejít tak najednou, když se na mě nalepila jak bodlák a vyjela po mě, zatmělo se mi před očima a já jí to začal oplácet. Vím, článek o morálce jsem četl:-) Zvala mě i k sobě nahoru ale na to už jsem nepřistoupil. Holka mi nesedí, nechci s ní být ale přesto jsem jí neuměl odolat - neovládl jsem se. Mám s tím celkem problémy, na jednu stranu vím že chci tu správnou holku ale na druhou stranu se ve mě asi ještě skrývá lovec - jako by ve mě byli dvě osobnosti. Dále to pak pokračuje většinou tak, že ona se do mě "zamiluje" a uhání mě a já utíkám. Holka pak začne být nepříjemná a v horším případě mě začne pomlouvat (jsem z menšího města:-/). A to všechno by nemuselo být, pokud bych se ovládl a na konci prvního rande jí jednoduše řekl: "promiň ale nemám zájem".

Je mi celkem asi jasný čím to je. Než jsem se začal o problematiku seznamování zajímat (cca 5 let) a neměl jsem ani šajnu jak to chodí, holky na mě kašlali. Ale teď, když (díky Vám všem;-) vím jak na to, tak se ve mě projevuje jakýsi "mindrák" z mládí a musím si dokazovat že na ně mám. Co mě v mládí bylo upíráno hledám teď. Navíc vím, jak jsem se dříve cítil já když mě nějaká odmítla a nerad to teď dělám jim. Vím, že pak tu holku trápím (a sám sebe zdržuju) a to je mi proti srsti. Proto bych potřeboval nějak "udupat" toho zhrzeného puberťáka v sobě, a taky proto, abych mohl naplno využít moje nově získané vědomosti k nalezení té správné.

Setkal se s tím někdo z vás a jak jste se s tím vyrovnali? Díky.

Earl

Neřekl bych, že jde o mindrák (spíš bych to nazval deficitem), nebo o něco neznámého. Zvolil jsi zdrženlivou strategii a její stoupající zájem o Tebe jsou TZ známé následky.

Podle mě jsi v podstatě v bodě zlomu, který popisuje právě článek o morálce. Zkus se na to podívat ještě optikou článku o citech.

Vidím to tak, že ona se Ti líbí, a tím pádem v Tobě spouští autonomní reakci. Proto jsi jí to začal oplácet. V podstatě máš nepoměr mezi tím, kolik sexu Ti současné znalosti mohou získat, a mezi tím, kolik sexu jsi už získal. Čím víc sexu budeš mít za sebou, tím menší bude dopad téhle autonomní reakce právě v takových situacích. Tím nechci říct, že se Ti potom bude sex míň líbit, ale že se snadněji ovládneš. Nejde ani tak o zkušenosti z postele*, nebo spát s bůhví kolika, ale jde o to, vyřádit se

*Pochopitelně, že zkušenost a manuálně-lingvistická zručnost se hodí i v posteli

---

A taky nezapomeň, že holce ve 30 tikají biologické hodiny. I proto je lepší si vybírat, pro případ, že sex skončí v této chvíli Tebou neplánovaným rodičovstvím. Navíc tu máš možnost, že Ti na začátku vztahu předstírá podstatně víc nadšení pro sex, než kolik ho potom bude mít.

Díky za reakci.

Ano, deficit je přesnější výraz, mindrák jsem dal do uvozovek - zrovna mě nenapadlo to správné slovo:-)

Přesně tak, nacházím se v bodu zlomu, přesně jak popisuješ v článku o Morálce. Jde mi spíš o to jak se za tento bod dostat. Chci vztah se SS ale na druhou stranu mě to nutí chytit se každé příležitosti - i u slečny nesprávné. Ne že bych s ní chtěl vztah ale prostě jak píšeš vyřádit se a vyzkoušet si moje schopnosti. A asi mi trochu dělá dobře ta převaha kterou teď mám - zkouším co dovedu. Jde o to, že takové chování mě zdržuje od nalezení té správné a navíc jak píšeš v článku o morálce se slečnou nevhodnou je to smlouva s ďáblem - ztratím schodposti udržet si SS:-)

Z toho mě vyplývá jedna otázka. Na kterých slečnách se dá "vyřádit" aniž by to mělo neblahý vliv na mé schopnosti a budoucí vztah se SS?:-)

Ano, máš pravdu - to byl jedem z důvodů proč jsem s ní nechtěl jít nahoru do bytu. Když už jsi to nakousl dalším podstatným důvodem proč jsem s ní nechtěl pokračovat bylo že má 3 letou dcerku (je to možná kruté ale já chci pouze svoje děti), sice bydlí sama ale s bývalím má dobrý vztah a ten o ní má stále zájem (možné komplikace v budoucnu), kouří (to nesnáším), nemá práci a říká že je zoufalá (tady to smrdí využitím mé osoby), povahové nedostatky už nemá cenu rozepisovat. Tuhle slečnu prostě ne - vidím to tak že hledá tatínka, a i kdyby ne a měla o mě skutečně zájem, povahově mi stejně nesedí a riskovat to nebudu.

Earl

Jak ji popisuješ, rozhodně bych neřádil s touhle. Ještě existuje jedna potenciální past. A sice, že si vysníš slečnu Správnou tím způsobem, že k reálně existujícímu exempláři přidáš takové vlastnosti, až dostaneš v terénu se nevyskytující kombinaci.

Zkus se zapomenout:) se slečnou, která má základní povahové vlastnosti slS a proti které nemáš žádnou zásadní výhradu. Prostě, nespi s ženami, se kterými Ti bude jasné, že bys v dlouhodobém vztahu s nimi byl nešťastný. Just-in-case