Ženská logika a ženský pohled na sebe samu

29. 10. 2008 SomeoneCZ

Sdělení názoru. I když s ním souhlasím a sám jsem ho už rozebral, do encyklopedii by to chtělo zpracovat odpovídajícím způsobem.

---

Pročetl jsem komentáře k Testu schopností svést ženu http://www.svadeni.cz/testy/testy/test-schopnosti-svest-zenu/komentare a považuji to za velmi dobrý důkaz platnosti toho všeho, o čem se píše na tomto fóru a blogu.

Typické komentáře tam jsou:
"Jsem žena, test jsem si dělala a vyšlo mi jen ... (malý počet bodů), takže je jasný, že je ten test k ničemu, nebo jsem nějaká divná. Každá žena je jiná a na každou platí něco jiného a kdyby na mě někdo přišel s tím, co se tam píše, tak ho rychle odpálkuju"

Komentáře mnoha kluků (evidentně naivně nezkušených) jsou v podobném duchu, těmi se zde ale nezabývám.

U žen jsou tak nádherně vidět tyto chyby v uvažování a pohledu na sebe:
1. neschopnost pochopit rozdíl mezi tím, co si myslím, že na mě zabírá a co na mě skutečně zabírá
2. neschopnost pochopit rozdíl mezi tím, co si myslím, že na mě zabírá a co chci, aby na mě zabíralo
3. nerozlišování mezi variabilitou ("každá žena je jiná") povahy, vzhledu, preferencí a dalších pro proces svádění nepodstatných "detailů" a fundamentálního ženského principu ("v tom základě jsou to všechno jenom ženský")
4. žena neprošla v testu jak sbalit ženu. A co z toho všechno hned usuzuje? Že ženská sama musí přece přesně vědět co na ní platí. Kdo zná sám sebe lépe než jen velmi povrchně? Velmi často známe dobře pouze vlastní zkreslenou představu o sobě
5. zevšeobecňování - test mi nevyšel, tak je úplně k ničemu - neplatí na mě, z toho nutně plyne, že neplatí na nikoho. Naštěstí to občas nějaká žena pojistila dovětkem "asi jsem nějaká divná", a tak se tomuto hříchu zevšeobecňování vyhnula
6. "kdyby na mě ... tak ho ...". Opět rozpor mezi představou a reálnou reakcí. Ale nejen to. Problém je i v zasazení do kontextu děje. Hodně kritiky vzbudila věta "Jsi do mě fakt udělaná". Jsem si jist, že když bude podána ve správný okamžik, se správným BL a s dávkou humoru, tak to rozhodně může fungovat

Nepíši tady samozřejmě nic nového, viz též http://someonecz.blogspot.com/2007/12/eny-psychologov.html

Jsem žena a nikdy mi nebylo úplně jasné, co se myslí pod pojmem "ženská logika", ale nikdy jsem se nedokázala zbavit pocitu, že je to cosi negativního a odsouzeníhodného, něco co způsobuje, že partneři nejsou schopni spolupráce.
Doufala jsem, že se to klinutím sem třeba dozvím.. (no nic).

Tak jsem si dala alespoň ten test jak jsem na tom při balení ženských... i když tam ten výsledek vlastně znám předem, jelikož jsem nikdy žádnou nebalila a ani v plánu to nemám. Vzpomínám si ale, že mě jednou sbalil chlápek vyloženě čistě jen na to, že byl vtipný a sebevědomý. Cítila jsem se s ním perfektně a uvolněně. A o tom to asi je. Teprve posléze jsem postupně pochopila, že je to "sociální inženýr" se vším všudy, který řekne pravdu snad jen když se splete a nedá se na něj absolutně spoléhat. Ale zábava s ním byla parádní - a v posteli nám to taky klapalo.

Jo, a ještě jsem zapomněla dodat, že podle mých osobních zkušeností se k ženám dokážou mnohem lépe chovat chlapci, kteří mají alespoň jednu sestru. Jednak jsou sebevědomější a jednak se mnohem méně bojí projevovat city - jít s kůží na trh. V posteli jsou něžnější. Jedináčci a kluci s bratry jsou zezačátku ztuhlí, zbrklí, a trvá jim delší dobu než si to začnou užívat. Dělají ty jak se říká "směšné pohyby".

Bohužel tato informace asi statisticky nic nedokazuje, přecijen ten vzorek, co jsem sama stihla za život poznat, není asi dostatečně velký aby byl reprezentativní.

Uplatní se u nich výhoda delšího pozorování reakcí ženy, že měli větší šanci naučit se je lépe znát, když spolu byli v jedné domácnosti. Ačkoliv jsem v praxi viděl příklad, který ukázal, že šance nebylo využito- plus je taky otázka, co to s ním udělá, až odejde z domu. Na druhou stranu, ti, kteří ví, že mají v tomhle směru handicap, zase mají větší motivaci vyvinout větší úsilí při snaze ho srovnat - tj. porozumět tomu, co se zrovna děje, jak situace s ženou lépe zvládat. Což je motivace, kterou bratři sester nemusí mít, protože jim to jde docela uspokojivě, aniž by si vlastně uvědomovali proč. A na druhou stranu je to i možné nebezpečí, že místo osvojení si znalostí a principů, podle kterých se dá odhadnout následek akcí, tomu propadnou, v negativním slova smyslu, jako disciplíně sociálního inženýrství.

A nezříkal bych se platnosti právě napsaného odstavce po prohození pohlaví v jeho textu.

Vzpomínám si ale, že mě jednou sbalil chlápek vyloženě čistě jen na to, že byl vtipný a sebevědomý. Cítila jsem se s ním perfektně a uvolněně. A o tom to asi je. Teprve posléze jsem postupně pochopila, že je to "sociální inženýr" se vším všudy, který řekne pravdu snad jen když se splete a nedá se na něj absolutně spoléhat. Ale zábava s ním byla parádní - a v posteli nám to taky klapalo.

A pamatuješ si ještě, jak často Ti lhal a jak často jenom nechtěl prozradit např. některé osobní detaily? (teda, ne třeba to, že byl s jinou milenkou - pokud něco takového kdy vůči Tobě udělal)

SomeoneCZ napsal:A pamatuješ si ještě, jak často Ti lhal a jak často jenom nechtěl prozradit např. některé osobní detaily? (teda, ne třeba to, že byl s jinou milenkou - pokud něco takového kdy vůči Tobě udělal)

Tenhle vyloženě lhal jak baron Prášil. Vymýšlel si báje (třeba že studoval VŠ .. a pak jsem zjistila, že nemá maturitu a už snad ve třetí třídě měl čtyřku z matiky ). Procházelo mu to relativně dlouho, protože vzhledem k tomu, že se ke mě nastěhoval (podle hesla "bydlení zadarmo se hodí"), a s jeho rodinou se absolutně nestýkal (otec mrtvý, matka nezvěstná a čtyři sourozenci které nikdy nikdo neviděl), nebylo moc jak si ty informace ověřit.
Jenže pak už ty info od něj prostě byly nekonzistentní, paměť mám vynikající, nedalo se to pomíjet.
Já o opravdový vztah v té době nestála, neměla jsem vyřešenou minulost, ale tak zábavná společnost se nedala odmítnout a trocha sexu vlastně bodla, atmosféra byla naprosto uvolněná a přátelská, nějaká další milenka by mě asi u něj zrovna netrápila, pokud bychom se na tom domluvili a pokud by nešířil choroby. Ale to ani nešlo, on mi ležel furt doma na gauči, vyprávěl vtipy a veselé příhody a vlastně nikam nechodil A když jsme byli spolu v restauraci - což bylo jediné co občas zatáhl - tak vždycky balil servírky přímo přede mnou. Měli jsme z toho legraci, pokaždé z nich vylákal telefon. Zezačátku (asi tak po čtvrt roce) to na mě zkoušel i jako že mě miluje, ale když jsem nereagovala a neplynuly mu z toho další výhody, tak toho sám rychle zanechal.

Nakonec mi ale začali kolem domu brousit exekutoři, že prý u mě bydlí, takže dobydlel. Ale vycházíme spolu doteď výborně. Žije asi 3 roky s lékařkou která je cca o 10 let od něj starší (přede mnou už s ní předtím asi bydlel).

Musím říct, že chlapa co se dokázal takhle přirozeně mazlit jsem neviděla a asi dlouho zas neuvidím. Taky ho absolutně netrápilo, že jsem inteligentnější -- to nikdy žádný chlap nesnesl a někteří byli z toho až zoufalí, úplně šlo vidět jak se v nich perou investované city se strachem, že budou zmanipulováni, poraženi a "poníženi" ženou... Kdyby byl trochu hezčí byl by z něj určo výborný gigolo. S ním nikdy nuda nebyla.

SomeoneCZ napsal:Uplatní se u nich výhoda delšího pozorování reakcí ženy, že měli větší šanci naučit se je lépe znát, když spolu byli v jedné domácnosti.

Spíše bych to charakterizovala jako, že ti co mají tu sestru tak se chovají k ženě jako k sobě rovnému, kdežto ti druzí jako k mimozemšťanovi. Ti se sestrama neprovozují peacocking, nejsou tak prkenní a afektovaní. Nejvíce jsem si toho všimla právě přímo v posteli při sexu. Tam ta nervozita hrozně plave na povrch a mě to ruší, deptá, znechucuje. Musím se ptát sama sebe co tam vlastně s touto konkrétní bytostí dělám a proč nejsem někde jinde.

Přitom je to vlastně zvláštní, protože třeba matku (tedy blízkou ženu v rodině) má každý. Ale to je asi něco jiného než sestra, k matce se vzhlíží, kdežto sestra je spíše společník, parťák ... navíc matka už partnera má (otce). Je to jiná kasta.


A jsem tvrdě OT.

O té ženské logice to tu moc není, protože ty chyby v uvažování dělají všichni lidé, nezávisle na pohlaví. Asi to chce nebýt sexistickými bytostmi, ale spíše společenskými. Mi se tady líbí, protože jinde je to všechno prakticky jen o balení, což až takový problém není -- nakonec tuto fázi zvládne nějakým třeba i pseudozpůsobem každý, ale pak živit ten vztah, cítit se v něm dobře, udržovat neustále rovnováhu.... to je ta fuška.

Zatím to vidím tak, že "ženská logika" ve skutečnosti nejspíš neexistuje, je to spíš než cokoliv jiného shluk hlásek, který má dát světu najevo, že nechybuju já, ale TEN DRUHÝ. Osobně bych se ten pocit snažila odbourat, jako pojem který vymyslel kdosi kdo si nechce přiznat chybu a tak mate sebe a ještě má tu drzost rozsévat kolem sebe rady a moudra. Vztah je záležitost sice dvou lidí, ale ta lajna mezi nimi je jen jedna - ten spoj. Pokud tam je chyba, je společná, mají ji spolu dohromady. Popsala bych vztah jako víceméně rovnoměrné prolnutí energetických polí (nebo dejme tomu třeba myšlenkově citových polí, přecijen pojem "energie" je vědou dost dobře definován na to aby se dal cpát všude) nebo prostě jen prolnutí těch lidí (bez přívlastků), to není už jenom "moje" a "tvoje", ale vzniká nová kvalita, něco navíc co není jen prostým součtem "mého" a "tvého".

Bohužel někdy člověk sám ani neví, že vlastně žádný vztah nenavázali, protože ač sám do toho šel "se srdcem na dlani", nemusel si všimnout že se mu druhý vůbec neotevřel a žádné "naše my" nikdy nevzniklo. Tady se projevuje to, že co si sám myslím vím přesně, ale myšlenky druhých se dají pouze odhadovat z některých indicií. Tomu druhému se prostě MUSÍ VĚŘIT. A dokud tam je ta víra, dá se to ještě pořád nějak plácat. A i kdyby tam třeba na jedné straně nebyla, tak pořád ještě se dá hrát hru jakože tam je. Lidi to z různých důvodů docela často dělají coby "menší zlo", ale spokojenost jim to nepřináší.

Můj názor - ženský názor - je, že "ženská logika" neexistuje. Logika je logika a co není logika, to prostě logika není. V tom mám jasno