On, ona a ten druhý...

Představte si situaci...

Postavy:

• On, muž
  
• Ona, žena
  
• ten druhý, děvkař
  

Byl
jednou jeden vztah, bylo to hezké, ona milovala jeho, jemu s ní bylo
fajn, ale pak se z toho něco vytratilo, začalo to být jenom o sexu.
Vadilo to oběma. Ale nemluvili spolu o tom a muž sám nepoznal v čem je
problém. Ale byl nešťastný. Nehádali se, moc spolu nemluvili i sex
nestál za moc, ona neměla chuť. Muž se k ní občas choval hnusně. Ona to
vše snášela, milovala ho. Pak to jednou bylo špatné. Skoro se pohádali.
Muž nechal, ať ona na sebe vezme vinu.

Pak si za pár dní
uvědomil, že ji miluje. Co všechno ji dělal a jak to chce jinak. Věděl,
že ona je slečnou správnou. Uvědomil si, jak se k sobě hodí.
Ona
přijela a on se choval jinak, byl milý, miloval ji, choval se tak, jak
se k ní měl chovat celou tu dobu předtím... Jenomže ona za ním přijela
s tím, že se chce rozejít. Následovaly srdceryvné scény... Já tě
miluju, já už se tak chovat nebudu... Ona řekla, že potkala chlapa...
Svedl jí, líbal se s ní. Muž řekl, že mu to nevadí. Že ji stejně chce.
Dva
dny u něj byla... Dva dny oba brečeli a přemýšleli co dál. Nakonec se
rozhodli, že si dají pauzu... On ji doprovodil ku vlaku a líbali se...
Řekl jí, že je to naposled, nebo poprvé. Pak jí večer napsal email...
Vysvětloval, omlouval se... Ona volala jak ho miluje.

Pak spolu
byli za týden a všechno bylo krásné, vodili se za ruku oba šťastní...
Pak se to chvíli stagnovalo... co se dalo dělat... vztah na dálku. A
bylo zrovna špatné období... tak se viděli jen občas. Občas to bylo
fajn, občas ne... Stačilo by být 4 dny spolu a bylo by vše zpátky, ale
nešlo to (tedy... možná by to šlo, ale tehdy nikdo nevěděl, jak daleko
to zajde)

Jenže pak potkala znovu toho chlapa... A on, jak se
později zjistilo byl ve svádění profík. Muž přijel políbil ženu a
cítil, že je něco špatně. Vytáhl z ní, že si s ním povídala. A od té
doby to šlo od desíti k pěti. Muž zpanikařil, chtěl za každou cenu
zachovat vztah, otravoval, hlídal, snažil se dozvědět vše... Hovory,
kde oba brečeli... Oběma to bylo líto.

Zároveň mezitím oba zjišťovali, že se k sobě hodí. Že jejich vztah
předtím byl špatný, protože si nevěřili. Oba si začínají více věřit.

Úroveň
zájmu klesala... Formálně se rozešli. Zatímco ten druhý věděl co má
dělat. Počkal si až napíše sama. Úroveň zájmu o něj stoupala. Napsala.
Muž se ji snažil varovat, už zjistil, co je zač (děvkař, holka tak na
dva týdny... nemám mu to za zlé, každý jsme nějaký), ale už bylo pozdě.
Varoval ji před ním, nemohl sice říct, že si o něm zjistil co je zač,
ale snažil se, ale ten den se s ním vyspala.

V mužovi se něco
zlomilo, pomohli mu kamarádi, začal zase myslet. Přestal tlačit. Uběhl
týden. Sešli se... On a ona. Povídali si. Ona sama mluvila o svém
vztahu s tím druhým, potřebovala se vypovídat. On jí řekl, že si
zjistil, že je to děvkař. Ona řekla že to bude nejspíše pravda, ale že
v tom chce pokračovat. Povídala, jak je zmatená, povídala, jak se to
uvnitř ní hádá. Povídala, jak je jí blbé o tom s mužem mluvit.
Omlouvala se když řekla něco co by jej mělo ranit (možná Test). Ale že
teď to dělat nepřestane. Protože nechce myslet.

Chce muže dále
vídat. Říká, že jen jako kamarádka (možná taky Test) i když to není
možné. Ona když se na něj občas dívá, tak jí svítí oči, jemu taktéž.
Pokud to není jen klam, tak je stále zájem v kladných číslech... Jen
ten druhý (děvkař) je na tom teď lépe. I když mužovi se povedlo jeho
index snížit. Ona si už tím děvkařem není zdaleka tak jistá.

Teď
je ten druhý na pár týdnů mimo hru, odjel pryč. Muž a ona se uvidí o
víkendu, mají společnou akci. Budou spát asi v jednom pokoji. Muž ještě
neví, co přesně bude dělat... Holt se bude muset přizpůsobit situaci...
Jenom si s ní nechce nic začít. Teď je příliš pozdě a zároveň příliš
brzo.

Muž udělal malý test: po zkoušce nenapsal jak dopadl... za
pár hodin od zkoušky sms jak jsi dopadl... pak za pár hodin
prozvonění... pak za pár hodin sms na doboru noc, jestli s ní nemluví a
jak dopadl... po půl hodině odpesal, že nebyl u mobilu.Při nejbližším
rozhovuru jí poví, že byl ve městě, pak šel běhat, šel se vykoupat a
pak se podíval na mobil... Úplně na ni zapoměl... Vím, že to bylo
hnusné, není na to hrdý, ale je to informace.

Další test: Na
konec jedné sms umístil "tak čau puberťačko." Bavili se, že se chová
jak kdyby ji bylo 16, nikdy neměla příležitost se vybouřit. Odpověď
přišla skoro okamžitě.
Hej, teď si mě naštval, jako!! ;D Jsem
uražena! Nevolej, nepiš! Potřebuju čas na to abych se rozhodla, jestli
tě ještě kdy chci vidět! Pane dospělý =D ... pisnu. pa
Z se dá usoudit, že muž má ještě naději. Ona ví, že o ni má ještě pořád zájem, i když se snaží chovat, že ne. Ale nejsem expert.
Jo, v euforii ji odepsal "Tak zatím ty můj blazne. ;o)" Jo, to bylo moc a on to ví... teď už to ví... Chybama se člověk učí.

Dneska
večer,až dá ona vědět že má čas, budou po telefonu domlouvat ten
víkend. Ještě jí vysvětlí, jak to bylo s tím neodpovídáním, pokud se
zeptá, nebo možná i sám. Jinak nic víc.

(pokračování příště)

Jak
řešit podobné situace? Nebo ještě raději tuhle konkrétní? Vím, že
statiska hovoří pro neúspěch, ale nenáviděl bych se, kdybych to alespoň
nezkusil.Navíc je to dobrý tréning na sebeovládání... taková procházka
Peklem.

Díky za názory.

Zřejmě Tě zklamu, ale pokud chceš slečnu, která o Tebe bude mít osobní kladný zájem, pak je pouze jedno jediné řešení: najdi si jinou a už nikdy neopakuj chyby, které jsi udělal.

Co konkrétně bylo špatně, je ukryto v "ale pak se něco vytratilo". Soudě podle dalších akcí, nedokázal jsi si udržet její zájem a ona s Tebou zůstala tak dlouho, že už jsi to ani při nejlepší vůli nemohl přehlédnout, jak je nízko.

Tvoje další snahy jsou jak kňučení o přízeň. Tím si ji nikdy nezískáš a nemá to vůbec nic společného se sebeovládáním.

Maximálně, pokud ji nebude chtít děvkař, ani jiný, možná Tebou vezme zavděk. Sice to zní tvrdě, ale takové jsou vyhlídky. Já bych se o ni raději nesnažil.

Vím, že statistika hovoří naprosto jasně... A je možné, že zájem o mě je už záporný... Jenom občas mi připadá, že je ještě kladný. Sice málo, ale přece. A tady je šance. Malá, moc malá, ale asi tam je. Kdybych si byl jist, že je konec, tak bych to ukončil.
Jak se se chtěla rozejít... Tak se pak vše vrátilo na chvíli zpátky. Ale pak mi nedokázala uvěřit, že jsem se změnil... S její úrovní zájmu o mě jsme nemohli pokračovat tak jak jsme skončili. Navíc tam byl ten druhý.
Vím, že by bylo jednodušší se na ni vykašlat. Bylo by mi lépe.
Ale chtěl bych se chovat tak, aby ten zájem nezmizel, spíše rostl. Protože se k sobě opravdu hodíme... To zjišťujeme až teď, když spolu jsme jako podivní přátelé.
Dokonce jsme trošku jeden večer ulítli, to už bylo po rozchodu, ale ještě před tím, než se vyspala s ním.

Uvidím, jak se bude chovat přes víkend. Podle toho se rozhodu, jestli je konec. Pokud ne, tak budu muset vymyslet nějakou strategii. A to by byla výzva. Pokud ano, tak se jí zbavím, bude mi to líto, byla fajn, byla skvělá...

Nezklamal jsi mě. Čekal jsem to. Část mne si to myslí taky. Ti kdo nás neznají říkají přesně tohle. Ti co nás znají si myslí, že máme ještě šanci, mají víc informací ovšem taky si můžou přát aby to vydrželo... No... dokud si nebudu jist neúspěchem tak to chci zkusit. Protože ona za to stojí.

Vím že je to blbost. Ale chci to alespoň zkusit. Jen musím vymyslet ještě pořádně jak. Už začínám přebírat iniciativu.


Teď vážně, Opravdu myslíš, že to nemá smysl? Ten to asi nemá... Ale šanci? Ona trošku pochybuje o tom co dělá.

kracejic napsal:..pak si za pár dní uvědomil, že ji miluje..

..pokud jí opravdu miluješ, nech jí být. Největší dar a důkaz lásky spočívá v tom, že druhému dáš právo volby a právo na vlastní svobodu. Pokud se pokoušíš o cokoliv jiného, není to láska, ale fetišismus - touha vlastnit.

kracejic napsal:..sex nestál za moc, ona neměla chuť..

Mě stačí bohatě tohle - sorry, těžko může někdo tvrdit, že se k sobě hodíte..

V sexu to nebyl problém přitažlivosti, nebo vášně. A ta věta byla hodně
nadnesená. Chyběla nám komunikace. Ta se dostavila, až když bylo pozdě.
Vlastně všechno hezké se začalo vracet, až když bylo pozdě. Chyběl
jenom kousek a vrátili jsme se k sobě... Ale holt ten děvkař byl lepší
než já. Já jsem už nemohl nabídnout tajemství. Jen to co znala. A taky
nedokázala uvěřit, že jsem se změnil. Kdybych nevěřil, že se k sobě
hodíme, tak už bych ji nechal dávno. Ten vztah a rozchod je o dost složitější než tady popisuji, i ty důvody. Vzal jsem to hodně povrchně.

Jo, nechám ji být.
Teď o víkendu to bude naposled co se cíleně vidíme. Já tedy další setkání nenavrhnu... Bude to na ní.
Ale asi budeme mluvit o nás. O tom jaké to bylo. O tom jaké to bude. Snad jako dva dospělí lidé... Uvidí se.

Díky za rady...

Jinak rada pro lidi, kteří chtějí zachraňovat vztah i když už je to v háji...
Nedělejte to!